Tak a tady ještě jedna stará povídka :-) Snad se bude líbit:-)
Severus kráčel chodbou do zmijozelské společenské místnosti. Ruce měl plné knih, jelikož byl zase v knihovně. Zrovna přemýšlel nad tím, jak ponížit poberty. Už měl tak akorát dost toho jak ho neustále ponižovali a zesměšňovali. Šel zamyšleně dál a vůbec si nevšiml dvou usmívajících se kluků, kteří stáli ve výklenku u jedné staré učebny. Škodilibě se usmívali a pozorovali svůj cíl. Severusovi se najednou podklouzly nohy a obličejem zahučel přímo na podlahu, kde byla hromada bahna, které se tam rozhodně nedostalo samo. Sirius Black a James Potter si stoupli nad Severuse, který byl rozpláclý na zemi a dělali, že ho hrozně litujou. Zatímco se kolem nich udělal kruh zvědavých studentů. ,,Nepotřeboval by jsi pomoct Seve?" Ptal se nevinně James. ,,Počkej vezmu ti ty knížky" Povídá Sirius a sbírá tlusté knihy. Ty mu však ,,nedopatřením" upadnou do toho sajrajtu na podlaze, který Severuse ohodí sprškou smradlavého bahna. ,,Vy pitomci ubohý, to vám nedaruju." Zvedne se Severus a ze země vezme špinavé knihy. Kruh lidí se rozestoupí, aby mohl projít, jelikož by byli neradi také od páchnoucího bahna.
,,Měli jsme mu tam dát ten druhý lektvar, takhle bude smrdět jenom dva dny!" Řehtá se Sirius u krbu ve společenské místnosti. ,,Bože to né, kdo by to jako měl celý týden čuchat!" Zhrozí se naoko James a vzápětí se oba svíjejí smíchy.
Severus se mezitím v komnatě nejvyšší potřeby snažil přijít na to jak se pobertům pomstít. I přesto, že se už dvakrát vysprchoval, tak byl cítit po tom jejich odporným bahně. Mohl jen doufat, že to brzy vyprchá. Listoval nějakou velkou knihou, když ho napadlo to pravé.
S radostí se pustil do přípravy lektvaru lásky. Pevně doufal, že mu plán vyjde. Nejlepší pro něj bude, když se pohádají a přestanou se spolu bavit. A kvůli čemu jinému než kvůli Lilly by se James mohl pohádat se Siriusem? Když byl lektvar růžové barvy konečně hotov, tak si jej Severus přelil do malé skleněné lahvičky a pořádně jí zavřel. Pak se spokojeně odebral na svojí kolej a rovnou do ložnice. Hned nato spokojený sám se sebou usnul.
Druhý den vstal brzy a nedočkavě se vydal do velké síně na snídani. Lilly Evansová už seděla na svém místě. Pomalu se vydal za ní. ,,Ahoj Lilly, můžu si přisednout?" Zeptal se. ,,Jasně." Podívala se na něj váhavě ,,Co potřebuješ?" Zeptala se hned. ,,No víš slyšel jsem, že sháníš knihu o léčivých bylinkách." Lilly jen přikývla na souhlas, ale pak se otočila za nějakým hlukem. Mezitím jí Severus nalil do pití polovinu lektvaru. Otočila se zpět na něj. ,,Ano scháním proč se ptáš?" ,,Mam jednu půjčenou tak ti ji můžu přinést na lektvary, jestli budeš chtít." Pousmál se nervózně. ,,To budeš hodný. Děkuju." Rychle se zvedl a odešel ke zmijozelskému stolu. Poberti samozdřejmně dorazili jako poslední. Pod kouzlem neviditelnosti, nalil Severus Siriusovi do pití druhou polovinu nápoje a pak se vytratil. Hned první hodinu měli společnou a tak Severus mohl vidět, jestli lektvar účinkuje.
Nic se ale nedělo. James jako vždy pošťuchoval Lilly a Sirius očima svlékal snad každou holku ve třídě. Po vyučování šel do knihovny vzátit už čisté knihy. ,,Srovnejte je prosím do zadního regálu" Řekla mile knihovnice. Za regálem však čekali pobertové a nevypadali zrovna přátelsky. ,,Ahoj Seve. Neviděl jsi někde Evansovou? Víš musim jí jít vyznat lásku." Poškleboval se Sirius. ,,Jak sis mohl myslet, že ti něco takovýho vyjde?" Ozval se rozčileně James. Severus nic neříkal. Nebylo co říkat, všechno bylo jasný. ,,Možná jsi nebyl vidět, ale byl jsi cítit" Vysvětloval Sírius. ,,Bylo nám hned jasný, že něco chystáš, tak jsme si prověřili jídlo a pití. Po zjištění tvého lektvaru jsme si se Siriusem vyměnily pití a... Však ty víš. Lilly se do mě zamiluje." Usmíval se James. ,,Né na furt. Až to vyprchá, tak jí to dojde." Usmál se škodolibě Severus. ,,Ona mě miluje i tak." Rozčiloval se James a pověsil Severuse vzůru nohama......
Pomalu se probouzel. Když si uvědomil, že leží na ošetřovně, tak si vzpomněl na návštěvu knihovny. Bolela ho hlava a noha. A celkově celé tělo. Znova usnul. Druhé probuzení bylo trochu lepší.
A tak skončil Severusův pokus o pomstu. Nikdy s pobertama nemluvil a oni nemluvili s ním. Dokonce ho už ani nešikanovali.
zajímavý nápad, i když to že by ho nešikanovali mi přijde podezřelé .-D každopádně te´d už by byl dost chytrý na to, aby neudělal takovou hloupost, ale dříve přece jen byl mladý a nezkušený :) docela pěkně píšeš, akorát mi přijde hrozně zvláštní ten druh písma a možná i ta příliš kontrastní barva a to že to není zarovnané do bloku.. jen jsem ti to chtěla říct, třeba to pak přiláká víc lidí, když to bude příjemné čtení