Sharon Kay Penmanová- Prokletý trůn a Ve stínu krále

8. července 2012 v 19:10 | Ettelean |  Knihy
Tak tento dvojdílný historický román vřěle doporučuji. Zrovna jsem ho dočetla a je to vážně obdivuhodné dílo. Je to z prostředí Anglie a Walesu na přelomu 12. a 13. století. Takže koho zajímá historie tak do toho. Je to napsané poutavě a realisticky, tak nečekejte jen popis toho nejlepšího z té doby. Ale vsuper knížka. Zítra si hodlám půjčit další knížku od Penmanové Rytířská píseň. Doufám, že bude tak dobrá jaky tyhle dvě.
 

Upíří deníky

21. června 2012 v 11:27 | Ettelean |  Filmy, Seriály
U tohoto seriálu mě mrzí, že jsem to nečetla v knižním vydání. Bylo to super a naprosto mě dostávaly Damonovi hlášky. Byl prostě suprovej. A Katherine byla suprová potvora. Jen mě trochu naštval konec 3 série. Mohlo by být pokračování. Chtěla bych vážně vidět Elenu jako upírku :-)


Twilight saga filmy

21. června 2012 v 11:10 | Ettelean |  Filmy, Seriály
Tak jako jsem napsala Twilight ságu jako knihu, která mě pohltila, tak musím napsat, že i film byl užasný. Zase platí, že se mi nejvíc líbil první díl a potom první část čtvrtého. A naprosto se nemůžu dočkat posledního dílu. Jsem zvědavá, jestli se budou držet knihy. Doufám, že ano. Moc se těším až to uvidím. Trailery skoro nic nevyzradí, ale to je na jednu stranu dobře, protože jsem alespoň víc zvědavá. :-) Tak to je asi vše. Přeji hezký den všem :-)
 


Twilight sága

21. června 2012 v 10:59 | Ettelean |  Knihy
Tuto knihu jsem četla jedním dechem. Byla samozřejmě mnohem lepší a propracovanější než film, ale i ten jsem si oblíbila. Nejvíc se mi líbil první a poslední díl. :-) Jako první jsem viděla Twilight ságu ve filmovém podání, ale i tak mě knihy uchvátily. Jestli to někdo ještě nečetl, tak by to měl rozhodně napravit. Nebudu tady psát děj knihy, protože určitě všichni vědí o čem je a já tu chci hlavně jen doporučit knihy, které se mi líbily nejvíc. :-)


Punk rock song- Mandrage

26. května 2012 v 14:51 | Ettelean |  Písničky, Videa
Takle písnička je super :-) Taková energická



3. kapitola

26. května 2012 v 10:53 | Ettelean |  Povídka-Nepřítel?Přítel?Víc?
Do mysli spící dívky se najednou vetřel nežádoucí zvuk. Nejdříve to nedávalo žádný smysl, ale potom se to trochu uspořádalo. ,,Emily!!! Vstávej!" Emily otevřela oči a rozespale pohlédla na Lilly. ,,Kolik je hodin?" Zeptala se když už seděla na posteli. ,,Je přesně deset!" Odpověděla jí Lilly plná dobré nálady. ,,A proč mě budíš? Uplně jsem si teď myslela, že už je pondělí a že jsem zaspala." Lilly se začala najednou hrozně smát. ,,Co je?" Zeptala se Emily nechápavě. ,, Vypadáš jako debil!" Začala se Lilly svíjet ve křečích smíchu. Emily se podívala na Lizzie a Jess, ale ty na tom byly stejně jako Lilly. ,,Tak to pěkně děkuju" Udělala Emily uraženou a odešla se do koupelny upravit. Když Emily pohlédla do zrdcadla, tak pochopila proč se její spolubydlící tak tlemily. Sama se musela pousmát nad svým vzhledem. Její dlouhé vlasy byly rozcuchané jako nikdy, obličej měla otlačený od svého plyšáka na kterém spala a pod očima měla rozmazanou řasenku. ,,No jo no. Fakt vypadám jak debil" Řekla si pro sebe a dala se do česání svých hodně dlouhých vlasů. Potom si zvýraznila oči a vyjímečně si dala na obličej trochu pudru. Teď už vypadala jako člověk a ne jako monstrum z podzemí. Stačilo se jen převléknout do normálního oblečení a mohly vesele vyrazit na snídani. Měla po dlouhé době dobrou náladu. Získávala opravdové přátele a spolu s nimi se postaví Blackovi a Potterovi. Peter jí tolik nevadil a Remuse měla docela ráda. Jako jediný z jejich pobertovské party byl hodný a rozumný.
,,Ach jo. Tady je zase lidí" Řekla si pro sebe Emily. ,,Nechápu, proč tak nesnášíš lidi" Zaškaredila se na ní Lilly, která to samozřejmě slyšela. Emily se to dotklo. Dobrá nálada jí přecházela a cítila se jako by byla špatná. ,,Neni to tak, že bych neměla ráda lidi.....já jen. Jen se před nimi cítím divně. Mám pocit, že mě všichni sledují a cítím se pak ještě menší než jsem" Dokončila to Emily s pohledem sklopeným k zemi. Tak dlouho to v sobě dusila, že se jí teď hrozně ulevilo. Pocit, že je špatná jí alespoň pro tentokrát opustil a měla také čím dál větší pocit, že v Lilly nachází dobrou kamarádku, kterou nikdy neměla. Hodně se za poslední dobu sblížily. ,,Tak ať sledují. Ty přeci taky koukáš na lidi kolem sebe." Snažila se jí pochopit Lilly. ,,To je ale jiný" Usmála se mírně Emily a poprosila, aby tuto debatu odložily na jindy. ,,Tak dobře" Souhlasila Lilly a už si sedala ke stolu. Emily se taky usadila a nandala si plný talíř jídla. ,,To to všechno vážně sníš?" Koukala na ní překvapeně Lizzie. ,,Jo, mám hlad no." Pokrčí Emily rameny jako by nic. ,,Nechápu jak toho někdo tak malej a hubenej může tolik sníst" Kroutí Lizzie nechápavě hlavou. ,,Já zase nechápu, jak toho někdo může tolik nakecat" Usměje se na oplátku Emily. ,,Ty jsi neuvěřitelná" Smějou se všechny a s plnými žaludky kráčejí směrem ke knihovně.
V zadní části knihovny si všechny sednou do křesílek a začnou spřádat plány na poberty. ,,Já nevím. Mám pocit, že jim nemůže ublížit vůbec nic." Začala s debatou Emily. Na to však pohotově zareagovala Lilly. ,,Každý má nějakou slabinu. Jen musíme zjistit jakou" Řekla a vydala se za roh pro nějakou knihu. Po chvilce byla zpět a v rukou nesla velkou bichli. Pohodlně se usadila v jednom křesílku a otevřela jí. Všechny společně začaly vymýšlet nějaký způsob, jak Blacka ztrapnit. ,, Jednou jsem četla nějakou knížku a tam byl lektvar, po kterém pak člověku nechutně páchlo z tlamy." Vzpoměla si najednou Lizzie a všechny se při tom pomyšlení musely zasmát. ,, To ale neni vůbec špatný nápad. Největšímu děvkaři v bradavicích by páchlo z držky" Smála se Emily, až jí z toho slzely oči. ,,Jak se ta knížka jmenovala?" Zajímala se hned Lilly, které se nápad pravděpodobně zalíbil. ,,Nevim, ale můžu se podívat jestli jí nenajdu" Řekla Lizzie a šla hledat knížku s návodem jak připravit onen lektvar na svěží vůni z ůst. :-) ,, Jestli na to ale Black přijde, tak to nenechá bez odplaty." Napadne Emily najednou a vzpomene si jak jí pobertové vždycky ztrapnili před celou třídou, nebo dokonce celou školou. Co víc jí už mohly udělat. Teď měla Lilly, Lizzie a Jess a nehodlala se nechat ponižovat někým, jako jsou oni. Ze zamyšlení jí vytrhl hlas patřící Jess. ,,No a co, tak začneme takovou menší válku. Aspoň se tady nebudeme nudit." Smála se. Mezitím přiběhla Lizzie a vesele máchala nad hlavou malou knížkou. ,,Mám jí" Oznamovla jen co byla blíž u holek. Sedla si a podala Lilly knížku otevřenou na stránce 25. V knížce byl vážně lektvar, který způsoboval nepříjemný pach z ůst. Děvčata si danou knížku vypůjčily a potom se vydaly na oběd. ,,Tady píšou, že příprava lektvaru trvá jenom dvě hodiny. Až na jednu bylinu mam dokonce i všechny přísady." Řekla Lilly, která při jídle studovala přípravu lektvaru. ,,Jediná nevýhoda je, že se ta bylina sbírá v noci" Dodala ještě po chvíli.
Večer všechny čtyři seděly ve svém pokoji a jedna podruhé postupně vytahovaly lístečky z klobouku. Ta dvojice, která na něm bude mít křížek, ta zůstává v hradě a ta, která bude mít fajfku, ta jde do lesa pro tu bylinku.

Změna vzhledu

16. května 2012 v 11:45 | Ettelean |  Oznámení
Tak jsem změnila vzhled. Dostala jsem totiž radu a tak jsem změnila písmo. Musím uznat, že předtím se tady něco vážně špatně četlo :-) Časem si možná nechám udělat nějaký lay, aby to tu bylo hezké, ale to bude ještě asi chvilku trvat. Děkuji :-)

2. kapitola

13. května 2012 v 14:15 | Ettelean |  Povídka-Nepřítel?Přítel?Víc?
Tak druhá kapitolka :-) Věnovaná zatím jediné čtenářce Patronce :-)

Probudila se zrovna když svítalo. Paprsky zimního slunce dopadaly na její bledou tvář a černé vlasy se jí leskly. Ospale se podívala na noční stolek, kde byl postavený její budík. Bylo už půl osmé. Jediné štěstí, že byla sobota. Překulila se na druhý bok a zavřela oči. Když se probudila podruhé, tak zjistila, že zaspala snídani a je čas akorát na oběd. V posteli se protáhla a zalezla do koupelny. Pokoj byl úplně prázdný, takže se Emily nemusela bát, že někoho vzbudí. Hodila na sebe džíny přehozené přes okraj postele, šedé triko a svou novou černou mikinu. Vlasy zapletené do copu a oči orámované černě. Jako vždy. Kráčela nenápadně chodbami do velké síně na oběd. Žaludek se už hlásil, že by něco snědl.
Ve velké síni byla hora lidí. ,,Ach jo" Pomyslela si Emily. Nemněla ráda, když bylo moc lidí pohromadě. Zdálo se jí jako by jí všichni pozorovali. Rychle došla ke svému stolu a posadila se na své obvyklé místo. Když uspokojila svůj hlad, tak už většina lidí velkou síň opustila. Venku bylo celkem teplo a svítilo sluníčko, takže si šli všichni užít ven pěkné počasí. Emily se raději odebrala do knihovny. Seděla ve svém oblíbeném křesílku a listovala starou knihou se zažloutlými stránkami. Ta knížka jí připadala naprosto nezajímavá, tak se zvedla, že jí uloží a najde si nějakou zajímavější. Se sklopenou hlavou se šourala k regálu, ze kterého si knížku půjčila, když najednou Bum. ,,Ježiš to se omlouvám. Neni ti nic?" Ptal se Remus starostlivě. ,,N..ne neni. A tobě?" Ujistila se, i když nevypadal, že by si ublížil. Pozoroval jí a smutně se usmíval. Koukal na ní seshora a ona si pak připadala ještě menší, než byla. ,,Vypadám na to?" Pousmál se už trochu pobaveně nad jejím zmateným výrazem. ,,Asi ne" Špitla potichu a chtěla vrátit knihu do regálu. ,,Co to čteš? " Zeptal se se zaujetím. ,,Ani nevím, zrovna jsem to chtěla vrátit" Odpověděla popravdě. Remus jen kývl, jako že rozumí a chystal se odejít. Než však odešel, vytáhl z regálu jednu tlustou knihu a podal jí Emily. ,,Doporučuji ti tohle" Řekl a zmizel za rohem. Emily chvíli jen přihlouple stála. Potom se probrala z transu a pohlédla na knihu ve své ruce. Byla to tlustá, stará kniha, které by si nebýt Remuse ani nevšimla. Půjčila si tu knihu a vydala se do svého pokoje. Byl, jak očekávala prázdný. Jelikož do večeře zbývalo ještě pár hodin, tak si Emily sedla na postel a otevřela tu tlustou knihu. Byl to nějaký román. To by od Remuse Lupina nečekala. Příběh byl ale napsán tak poutavě, že Emily brzy ztratila pojem o čase. ,,Emily! Halóóó" Zakřičel hlas patřící Lilly Evansové, Emily přímo u ucha. Emily sebou leknutím trhla. Byla tak hluboko ponořená do příběhu o smutné, osamělé dívce, že vůbec nevnímala okolí. Promnula si unavené oči a tázavě se na Lilly podívala. ,,Tak, ptám se potřetí." Řekla pobaveně Lilly. ,,Půjdeš na večeři?" Emily pohlédla na svůj budík a zjistila, že už je 7 hodin. Vstala z postele, založila si stránku, kde přestala číst, knihu uložila do šuplete nočního stolku a vydala se s Lilly do velké síně na večeři. Měla už hlad to jo, ale představa kolik lidí na jednom místě tam zase bude se jí jako vždy nezamlouvala. Za celých sedm let co studovala v Bradavické škole, si nezvykla na společnost více lidí. Opět se chtěla jít posadit na své obvyklé osamocené místo, když jí Lilly nabídla, ať si s ní sedne k holkám z pokoje. ,,Já nevím Lilly, nebude to holkám vadit?" Zeptala se stydlivě. ,,Proč by jim to mělo vadit prosím tě?" Nechápala Lilly. ,,Nebude vám vadit, když s námi bude sedět Emily. Že ne?" Ujistila se jako by nic Lilly. ,,To víš že ne" Odpověděla Lizzie a Jess jen s úsměvem přikyvovala. Byly docela hodné. Problém byl v Emily. Byla tak nespolečenská, nedůvěřivá a stydlivá, že nebyla schopna si najít kamarády. Teď se však zdálo, že Lilly, Lizzie, Jess a dokonce i Remus mají zájem poznat jí trochu víc než jen jako šedou myšku, která s nimi chodí do stejné třídy. Po večeři šly všechny čtyři dívky na svůj pokoj. ,,Hej Brownová! To jsi se musela k někomu vetřít, abys byla zajímavá?" Křikl na ní Black, když procházeli společenskou místností. Emily se zastavila, sklopila hlavu a potichu řekla, že se k nikomu nevetřela. Sirius jí nemohl slyšet, ale Lilly stála hned vedle a zopakovala to Siriusovi nahlas. ,,Tak hele Blacku. Emily se k nám nevetřela, jelikož jsem jí sama pozvala, aby si s námi sedla. A jestli jí ještě někdy řekneš křivé slovo, tak si mě nepřej!" Poslední slovo skoro zakřičela a jen to dořekla, tak se otočila a všechny čtyři dívky odkráčely do své ložnice tak rychle, že Sirius nestihl říct nic jiného. ,,Už toho mam tak akorát dost" Řekla Lilly jen co Jess zavřela dveře. ,,Už mam dost jak se ti blbci pořád do někoho navážej. Ať už je to Severus Snape a nebo tady Emily" Vztekala se Lilly a lítala po pokoji jako uragán. Lizzie s Jess si sedly na postel a čekaly, až to Lilly trochu přejde. ,,Emily se cítila provinile. Jako by mohla za to, že je Lilly naštvaná. Smutně seděla na posteli a po tváři jí tekla osamocená slza. Lilly si všimla, že kvůli tomu Emily brečí a rázem byla klidná.
Posadila se vedle Emily a objala jí. ,,Nebreč přeci. Black a Potter ti za to přeci ani trochu nestojí." Chlácholila jí Lilly. ,,Akorát se kvůli mě hádáte. Za to vám přeci nestojím." Šeptala potichu. ,,Děláš si srandu? To víš že mi za to stojíš. A Blackovi se ještě pomstíme. Souhlasíš?" Když jsem kývla, podívala se Lilly na holky. Jess kývla, že jde do toho a Lizzie taktéž. Jess se Siriusem dřív chodila, ale on ji jen zneužil a odkopnul stejně jako většinu holek na škole. Od té doby ho upřímně nenávidí. A Lizzie? Ta tvrdí, že je Black arogantní floutek, ale v hloubi duše se jí možná líbí. Když se dohodly, že zítra vymyslí nějaký plán co pobertům provedou, tak se všechny umyly a zalehly do postele. Emily usnula velmi rychle a spala celou noc klidně.

Nightwish-While Your Lips Are Still Red

11. května 2012 v 22:46 | Ettelean |  Písničky, Videa
Nádherná písnička. Uklidňující. :-)



1. kapitola

27. dubna 2012 v 14:37 | Ettelean |  Povídka-Nepřítel?Přítel?Víc?
Tak toto je první kapitolka mé historicky první HP povídky, prosila bych komentář každého kdo si to bude číst. Víte, takovej komentář udělá vážně radost. : - )
Už zase brečela. Seděla v komnatě nejvyšší potřeby a slzy jí stékaly po tvářích. Proč zrovna ona musí být obětí Blacka a tý jeho debilní party. Usušila si uslzené oči a pomalu se vydala do společenské místnosti. Byla prázdná, přesně jak si přála. Všichni se cpali ve velké síni. Taky měla hlad, tak se rozhodla jít do tajné kuchyňky. Chodily tam i pobertové, ale ona tam šla pouze když jistě věděla že jsou na večeři, obědě nebo snídani. Dala si hrnek horké čokolády a toast s marmeládou. Skřítci se o ní starali jako by byla královna. Nechtěla být oblíbená nebo slavná, stačilo by jí kdyby jí měl někdo rád. Jediná její záchrana byla Lilly Evansová, byly spolu na pokoji a byly celkem dobré kamarádky. Nikdy spolu však nekamarádily natolik, že by se jí Emily svěřovala se svými problémy.
,,Ahoj Lilly" Pozdravila, když přišla do ložnice. Byla tak začtená do nějaké knížky, že se Emily lekla. ,,Jé. Promiň byla jsem začtená" Omlouvala se, když zaklapla velkou knihu vázanou v kůži. ,,To nevadí. Půjdeš do koupelny, nebo můžu jít první?" ,, Klidně jdi, já už jsem se koupala." Usmála se Lilly. Emily se strašně ráda sprchovala. Připadala si volná, když na ní dopadaly kapičky horké vody. Umyla si své černé, vlnité vlasy, které jí už sahají až pod zadek a ručníkem je co nejvíc vysušila. Potom se co nejrychleji oblékla do pyžama a zahrabala se do postele. Byla nesmírně unavená, ale spánek ne a ne přijít. Lilly a ještě dvě jejich spolubydlící, které přišly když Emily byla v koupelně už tiše pochrupovaly. Emily však jen ležela a koukala do stropu. Z okna byl vidět dorůstající měsíc, který místnost jemně ozařoval svým bledým svitem. Po hodině přemýšlení a převalování v posteli Emily konečně usnula. Probudil jí teprve budík řinčící na jejím nočním stolku. Vypla ho a než vylezla z vyhřáté postele, tak se chvíli jen tak povalovala. Potom rychlostí blesku vlítla do koupelny, kde si orámovala oči černou tužkou a trochu si zvýraznila řasy, učesala si dlouhé vlasy, které si jako každý den spletla do copu a vyčistila si zuby. Oblékla se do šedé mikiny a obyčejných džínů. Nikdy se nijak nezvýrazňovala, byla taková šedá myška a snažila se co nejmíň zviditelňovat. Jenže pobertové a hlavně Black jí nedali pokoj. Pošťuchovali jí, smáli se jí a dělali jí naschvály. Ona ale nebyla dost silná aby se jim postavila. Zahnala špatné myšlenky, vzala si nějaké učebnice a vydala se na snídani. Sedla si co nejblíž k učitelskému stolu. Pobertové vždy seděli u dveří, aby profesoři neviděli jejich lumpárny. Brumbál je stejně většinou prokouknul a dal jim školní trest. Emily si nandala na talíř palačinky a k tomu si nalila sklenici mléka. S plným žaludkem se vydala na lektvary. V lavici seděla sama jako na každé hodině. Jen na věštění byla občas s Lilly. A lektvary musela s někým občas přežít. Jednou to byl dokonce Black, to málem umřela. Křiklan zrovna odstoupil od tabule, kde byl napsaný postup přípravy léčivého lektvaru. Emily se pustila do přípravy. Došla si ke skřínce pro kotlík a všechny přísady, ale když si chtěla vzít bylinky z horní police, tak na ně nedosáhla. ,,Bože proč jsem tak mrňavá" Šeptala si sama pro sebe. Zrovna když si chtěla dojít pro stoličku co byla u dveří, tak jí ty bylinky někdo podal. ,,Děkuju" Řekla potichu a trochu sklopila hlavu. ,,Nemáš za co Emily" Odpověděl s úsměvem Remus Lupin. ,To neni možný ´ Pomyslela si Emily. On jí podal bylinky a ještě jí řekl jménem! Posadila se zpět do své lavice a pustila se do lektvaru. Moc se na něj však nesoustředila, jelikož myslela na Remuse Lupina. On nebyl jako Potter a Black, nechápala, že si toho nevšimla už dřív. Po lektvarech jí čekaly dvě hodiny věštění a pak obrana proti černé magii. Po učení si zalezla do knihovny a začetla se do nějaké knížky. Odešla teprve když zavíraly. Potichu jako myška proběhla tmavými chodbami hradu do nebelvírské společenské místnosti. U krbu seděli pobertové a tak jen nenápadně proklouzla do ložnice.
V ložnici však nikdo nebyl, tak si začala dělat úkol z dějin. Hned potom si vlezla do sprchy aby se nemusela hádat s holkama, kdo půjde první. Nebyla zrovna ten typ co by se s někým přel. Radši by všechny pustila předem, aby se nemusela dohadovat. Po horké sprše si rychle zalezla do postele a jen co zavřela oči, tak spala

Kam dál